Celková úroveň bydlení v Česku v evropském srovnání propadla

Vyplývá to z Indexu prosperity Česka, v kterém České republice připadla 21. příčka v rámci srovnání celkové úrovně bydlení v zemích Evropské unie. Od úplného propadu nás zachránil fakt, že máme ve zvyku své domy opravovat a topit v nich, což se přímo propisuje do hodnocené kvality života.

Hlavních důvodů, které nás posunuly v eurounijním srovnání na konec žebříčku, je několik. Nejvíce tíživé jsou hlavně vysoké výdaje na provoz domácnosti, finanční nedostupnost vlastního bydlení, délka stavebního řízení a roztříštěnost kompetencí státní správy v této agendě. Výsledek je to smutný, ale ne překvapivý. Ceny nemovitostí se v Česku podle posledních dat Evropského statistického úřadu zvedly meziročně o 26 %, což je největším nárůstem zaznamenaným v rámci Evropské unie. K tomu připočtěte růst úrokových sazeb u hypoték a je jasné, proč je nám bydlení ve vlastním vzdálenější než na jiných realitních trzích v Evropě.

Zdaleka nejhorší je situace v metropoli. Na nový byt v Praze je totiž podle aktuálních výpočtů potřeba vynaložit celých sedmnáct ročních platů. Znamená to, že by průměrný Pražan musel na nový byt vydělávat sedmnáct let v kuse a neutrácet za nic dalšího. Ceny bytů v Praze dlouhodobě rostou rychleji než mzdy. V důsledku toho došlo k ochlazení poptávky – zájem o koupi bytů klesá a odhaduje se, že pražský trh s novostavbami poklesne zhruba o třetinu. Oproti tomu zvýšený zájem o nemovitosti zažívají střední Čechy, které se vyznačují dobrou dostupností k hlavnímu městu a ceny jsou tam o něco přívětivější. Ceny bytů v Praze jsou výrazně nadhodnocené i v porovnání s hlavními městy sousedních států. Ve Vídni, Varšavě či Berlíně lidé dosáhnou na vlastní byt v průměru za devět let.

Ach to stavební řízení

Pořízení a výstavba nového bydlení v Česku stojí nezměrné úsilí a také velké množství peněz. Proč? K nové výstavbě se váže celá řada komplikací spojených s administrativou státní správy. Jako příklad si vezměme získání stavebního povolení. To v průměru trvá 246 dní, to je pro srovnání stejné, jako například v některých afrických zemích. Situace je tím horší, čím komplexnější stavební projekty jsou. Pokud plán výstavby zahrnuje stovky bytů, můžete na potřebná razítka čekat i několik let, v těch nejextrémnějších případech. Pozitivním vzorem jsou v téhle oblasti skandinávské země a Finsko, kde je tradičně vysoká úroveň bydlení, novostavby stojí méně a všechna povolovací stavební řízení postupují rychle. Vlastní bydlení je tak relativně dostupné.